PROČ BYCHOM SE BÁLI .....

Tak jsme si dnes (ve čtvrtek) vyšlápli do Prachovských skal. Milan se bláhově domníval, že tam snad ve všední den nebude až tolik lidí, ale už první pohled na přeplněná parkoviště ho opravdu, ale opravdu zklamal. Rodiny, zájezdy, páry, pejskaři, různorodé skupiny Čechů, Poláků, Britů, Němců, nevychovaných Holanďanů atd. – no, Václavák. Prvně v životě jsme před jednou z delších soutěsek museli čekat, až sejde dolů asi 40členná skupina (a že to někteří vzhledem k svým proporcím brali po zadku :-)).

No, zdá se, že I. Mládek udělal svou písničkou Prachovkám medvědí službu :-). Aspoň, že tam nesmějí cyklisté, kterých je jinak i v lese plno. Tady se ovšem platí vstupné, a to i za psy; snad naši potomci nebudou muset platit třeba i za nadýchání se čerstvého vzduchu .....

V duchu „Proč bychom se báli …“ jsme se však nenechali odradit a kochali se přírodou i nádhernými výhledy, jak to šlo. Makali jsme po skalních schodech i cestičkách nahoru - dolů jak na tobogánu, prolejzali soutěsky, zdravili se s dalšími pejsky na výletě a Milan se snažil občas něco vyfotit, než mu zase někdo vlezl do záběru. Až na ty davy to bylo docela prima odpoledne.