ŠÍLENÝ VÝSTUP NA DLOUHÉ STRÁNĚ.

Na dnešek předpovídali opět blbé počasí, tak Milan dopoledne dělal něco na počítači a přemýšlel o nějakém lehčím výletu. A co vymyslel, to fakt stálo za to :-)). 

Když pořád nepršelo, sjeli jsme odpoledne do Koutů nad Desnou a nějakou dobu tam hledali, z kterého místa vlastně vychází červená značka vzhůru k Dlouhým Stráním. Vyrazili jsme tak po ní až ve čtvrt na tři, šokováni, že vede strmě po jakési bagry proklestěné sjezdovce a koukali furt k zčernalému nebi, jestli nebude lepší se vrátit. Obloha se sice postupně rozjasnila, ovšem šplhání šíleným krpálem neustávalo. No, Milan věděl o výškovém rozdílu 800 m mezi startem a cílem, ale nějak nedomyslel, že je to na dost krátké vzdálenosti :-).  Nejhorší byla první polovina (o mizerném značení nemluvě), když v třiapůlkilometrovém stoupání na Medvědí horu jsme se vyškrabali  o 500 m výše. Tam jsem si docela rád chvíli zapózoval s dřevěnými sochami zvířat a makali jsme zas dál.

Na samém vrcholku Dlouhých Strání se nám ovšem dostalo odměny  - ač se tam pořádají prohlídkové exkurze (jinak výjezd zakázán), byli jsme široko daleko sami  - no, aby taky ne v pět hodin odpoledne :-)).  I přes hrůznou vidinu zpáteční cesty jsme si dali ještě kilometr navíc a celou nádrž obešli, abychom se kochali výhledy do všech stran. V tom majestátním tichu to byla nádhera .....

Zpáteční cesta dolů do Koutů byla sice trochu rychlejší, ale dala nám zabrat mnohem víc, než ta nahoru. Hlavně poslední 2 km mi musel Milan několikrát připomínat, že fakt nemůže jít tak rychle jako já :-), po předchozích dvou dvacítkách ho těch dnešních 15 km odrovnalo.  V Koutech jsem ještě seřval podezřelé postavy v podvečerním Pohádkovém lese a pak šup do auta a serpentinami jsme spěchali na ČH sedlo.