PODÉL MUMLAVY.

Už nám lezlo na nervy to "zataženo nízkou oblačností", tudíž jsme se při pátku vydali do Harrachova s nadějí, že v Krkonoších bude sluníčko :-).  Jízda byla ovšem příšerná - samé uzavírky, objížďky, omezení provozu a kolony na semaforech - silničáři se před zimou zřejmě probudili s opravami a rozkopali kde co. Neplánovaně jsme proto ztratili fůru času cestou tam a museli si totéž připočíst na cestu zpět.  Kromě toho slunce často střídala mračna, takže namísto větší tůry Milan zaimprovizoval:   nejdřív mi ukázal některá vzpomínková místa z mladých let včetně Rýžoviště, pak v centru plném cizinců pořídil něco do sbírek a honem jsme odtud prchali do lesa.

Krásně jsme se prošli k Mumlavským vodopádům i ještě kus nad ně a občas jsme zblízka prozkoumali skalnaté koryto Mumlavy. Její vodička mi chutnala, všude jsem pořád lezl a jen mě rozčilovalo, jak mi na těch mokrých balvanech ujížděly nohy :-).

V lese jsme si také zkusili překážkovou cestu kmotry lišky a za odměnu jsem se na konci mohl vyfotit -  jen koukněte, že jsem opravdový lišák :-)).

Nazpátek to Milan vzal přes Rokytnici nad Jizerou, nostalgicky zavzpomínal ve Františkově na lyžařský pobyt a šíleným krpálem jsme vyšplhali do horské osady Rezek. V Jeruzalémě pořídil turistickou známku, trochu jsme pochodili ve výšce 875 m n.m., pokochali se výhledy a pak už se spouštěli serpentinami dolů k Jilemnici a jen užasle zírali, kde všude žijí lidé .....